Osvětlení
Lustry jako poklad
Lustry a lampy jsou jednou z perel interiérů ostrovského domu kultury. V průběhu rekonstrukce budou všechny demontovány a odvezeny do ateliéru, kde budou restaurovány. Všech dvě stě svítidel, kterými je dům kultury vybaven, dodala před otevřením kulturního domu na jaře roku 1955, firma Preciosa, známý český výrobce křišťálového skla. Celých sedmdesát let byly v budově uskladněny i přepravky s náhradními díly na ně včetně originální dodacích listů. Před rekonstrukcí se vybalily, zkontrolovaly a řemeslníci s nimi při výměnách poškozených částí pracují. Jako subdodavatel rekonstrukce osvětlení byl vybrána pražská firma zabývající se mimo jiné zakázkovou výrobou svítidel.
Osvětlení
Demontáž a odvoz
Každé ze svítidel v Domě kultury Ostrov bude během rekonstrukce demontováno a odvezeno do ateliéru. V polovině ledna se začalo s těmi nástěnnými v prvním patře budovy. Demontáž každého z nich trvala pracovníkům specializované firmy v průměru patnáct minut. „Začínáme od těch nejmenších typů a ty největší lustry necháváme až na konec,“ říká její majitel Martin Jirásek a pokračuje: „To, co my s lustry děláme, je vlastně pasířství, staré dobré řemeslo, které se v dnešní době uplatňuje právě ve výrobě lustrů a rekonstrukci těch historických."
Osvětlení
Skláři v hlavní roli
Za výrobou nových skleněných komponentů pro 70 let staré lustry Domu kultury stojí sklářská manufaktura Antares Art, s.r.o. z Kamenického Šenova. Během renovace lustrů pomáhaly zásoby z roku 1955, kdy národní podnik Lustry vybavil budovu DK při jejím předání stovkami skleněných komponentů. Sedm desítek let zůstaly bezpečně uložené v jedné z technických místností. Před rekonstrukcí DK byly vybaleny a zkontrolovány. Poškozené nebo chybějící části svítidel se nahradily právě z těchto zásob, případně – pokud už originál nebyl k dispozici – vyráběly se jeho přesné kopie ve sklárně v Kamenickém Šenově. Každé svítidlo prošlo také revizí elektroinstalace a bylo nově osazeno moderními LED zdroji, včetně největšího lustru v divadelním sále. Kompletní návrat svítidel do DK byl naplánován až na konec léta 2025.
Mramor
Schodiště a sloupy
Mramorové schodiště, výrazný prvek interiéru Domu kultury z 50. let, prošlo kompletní renovací. Nejprve bylo nutné odstranit původní, časem zažloutlou a opotřebovanou lakovanou vrstvu – celý povrch se proto důkladně vybrousil až na čistý kámen, centimetr po centimetru. Součástí repase bylo také precizní vybroušení všech spár a oprava uražených nebo poškozených hran, které se doplnily speciální hmotou tak, aby navázaly na původní materiál i kresbu kamene. Po broušení následovalo zapečetění povrchu ochranným lakem, který prodlužuje životnost mramoru a zvýrazňuje jeho přirozenou kresbu. Celý proces zakončilo finální nanesení dvou dodatečných vrstev ochranného nátěru, které byly aplikovány až po vyzrání povrchu. Díky pečlivé práci řemeslníků se schodiště nejen zachovalo pro další generace, ale znovu získalo svou někdejší eleganci a důstojnost – přesně tak, jak si to kulturní dům této architektonické hodnoty zaslouží. To se týkalo i všech sloupů ve vstupní hale Domu kultury.
Osvětlení
Skláři v hlavní roli
Za výrobou nových skleněných komponentů pro 70 let staré lustry Domu kultury stojí sklářská manufaktura Antares Art, s.r.o. z Kamenického Šenova. Během renovace lustrů pomáhaly zásoby z roku 1955, kdy národní podnik Lustry vybavil budovu DK při jejím předání stovkami skleněných komponentů. Sedm desítek let zůstaly bezpečně uložené v jedné z technických místností. Před rekonstrukcí DK byly vybaleny a zkontrolovány. Poškozené nebo chybějící části svítidel se nahradily právě z těchto zásob, případně – pokud už originál nebyl k dispozici – vyráběly se jeho přesné kopie ve sklárně v Kamenickém Šenově. Každé svítidlo prošlo také revizí elektroinstalace a bylo nově osazeno moderními LED zdroji, včetně největšího lustru v divadelním sále. Kompletní návrat svítidel do DK byl naplánován až na konec léta 2025.
Mramor
Schodiště a sloupy
Mramorové schodiště, výrazný prvek interiéru Domu kultury z 50. let, prošlo kompletní renovací. Nejprve bylo nutné odstranit původní, časem zažloutlou a opotřebovanou lakovanou vrstvu – celý povrch se proto důkladně vybrousil až na čistý kámen, centimetr po centimetru. Součástí repase bylo také precizní vybroušení všech spár a oprava uražených nebo poškozených hran, které se doplnily speciální hmotou tak, aby navázaly na původní materiál i kresbu kamene. Po broušení následovalo zapečetění povrchu ochranným lakem, který prodlužuje životnost mramoru a zvýrazňuje jeho přirozenou kresbu. Celý proces zakončilo finální nanesení dvou dodatečných vrstev ochranného nátěru, které byly aplikovány až po vyzrání povrchu. Díky pečlivé práci řemeslníků se schodiště nejen zachovalo pro další generace, ale znovu získalo svou někdejší eleganci a důstojnost – přesně tak, jak si to kulturní dům této architektonické hodnoty zaslouží. To se týkalo i všech sloupů ve vstupní hale Domu kultury.
Dřevěné obložení
S vůní dřeva
Restaurování dřevěného obložení soklových částí v interiérech Domu kultury prováděl Miroslav Zvonař z Ateliéru Meclov. Všechny panely byly pečlivě demontovány, přičemž byl kladen důraz na minimalizaci zásahu do původní konstrukce. Následovalo odstranění nepůvodních nátěrů – často neodborně nanášených v průběhu desetiletí. Restaurátoři identifikovali přibližně pět nátěrových vrstev s různým chemickým složením – od lihových přes syntetické až po akrylové. To si vyžádalo individuální přístup k jejich odstranění. Zásadní výzvou bylo očištění povrchu až na původní dýhu, která však byla místy uvolněná nebo poškozená. Tím začala mimořádně náročná fáze restaurování – podlepení, fixace a precizní spasování dýh, které musely tvořit jednolitý povrch bez viditelných mezer. Každý panel si vyžádal až třicet hodin odborné práce.
Vzduchotechnika
Mřížky větracích otvorů
Během renovace byla v celém objektu provedena pečlivá revize vzduchotechniky. Zároveň byly repasovány všechny zdobné prvky stropních větracích otvorů, tvořených kovovými mřížemi a vykrajovanými mřížkami, jejichž ornamentika opakuje s jistým zjednodušením novorenesanční vzory.
Původní výmalba
Co ukázaly sondy
Aby mohla obnova Domu kultury z 50. let proběhnout s úctou k jeho původní podobě, bylo nezbytné nejprve nahlédnout pod povrch. Památkáři proto v interiérech provedli stavebně-historické sondy, které odhalily řadu cenných detailů. Z pod nánosů pozdějších úprav vystoupila původní barevnost stěn, dekorativní výmalba, řemeslné detaily i materiály, které byly po desítky let skryty.
Původní výmalba
Práce památkářů
Sondy pomohly nejen upřesnit vzhled jednotlivých prostor, ale také ukázaly kvalitu tehdejší práce a dobové technologické postupy. Každý z těchto nálezů se stal vodítkem pro citlivou obnovu interiérů a návrat k architektonickému výrazu budovy, jak ji zamýšleli její autoři. V této fázi projektu spolupracovali stavbaři úzce s památkáři, mimo jiné také se stavebním historikem Lubomírem Zemanem.
Obrazy na skle
Tvrdý oříšek šestkrát jinak
Předsálí v prvním patře (horní foyer) Domu kultury a obě schodiště vedoucí do prvního patra zdobí šest obrazů na skle, zachycující výjevy z dějin hornictví v Čechách a Československu. Zhotovil je podle prvotních návrhů akademického malíře Milana Krause akademický sochař a grafik Václav Lokvenc s Jarmilou Kalašovou. Jejich restaurování bylo velmi složité a cesta k němu komplikovaná. Nakonec se ukázalo, že se musí na obrazech pracovat přímo v budově. Při pokusech o rozebrání, aby mohly být obrazy převezeny do ateliéru, hrozilo, že dojde k jejich poškození.
Obrazy na skle
Mravenčí práce
Na restaurování cenných obrazů na skle, kterých je v Domě kultury hned šest, se podílel restaurátor Jan Lhoták, a to přímo na místě: „Průzkumy ukázaly, že malby rozebrat a odvézt do ateliéru nelze. Jednotlivé vrstvy k sobě byly přilepené a hrozilo, že se při manipulaci malba poničí. Pracoval jsem hlavně o víkendech, kdy bylo na stavbě klidněji.“ Nakonec bylo dohodnuto, že se retuše provedou z obou stran ochranných skel a následně se zalakují, aby se zafixovaly. „Do původní malby se tak vůbec nešlo. Barvu jsem nanášel pouze v místech, kde byla malba pod sklem degradovaná, pouhým okem však žádný rozdíl neuvidíte,“ vysvětlil restaurátor.
Nástěnné obrazy
Májová veselice
V ústřední hale v přízemí byla restaurována rozměrná malba Májové veselice. Po očištění novodobých doplňků bylo odhaleno již jen torzo podpisu, které ale jasně doložilo autorství Jarmily Kalašové. První skici pro tyto malby vypracoval další z umělců působících v Ostrově, akademický malíř Milan Kraus. Podílel se rovněž na návrzích štukové výzdoby – reliéfů, říms, ale i hlavic sloupů apod. Malbu, která zdobí spodní foyer Domu kultury od roku 1955, restauroval akademický malíř a restaurátor Zdeněk Novotný.
Nástěnné obrazy
Hornické slavnosti
V kavárně se dochovalo malované panó s názvem Hornické slavnosti, které vytvořil Václav Lokvenc. Panó je velký malovaný obraz určený k výzdobě stěn, často zasazený do architektonického rámu. Ve 20. století šlo o oblíbený dekorativní prvek ve veřejných interiérech, například v kavárnách, kulturních domech či hotelech. Na jeho restaurování se o 70 let později podílel akademický malíř a restaurátor Zdeněk Novotný.
