Divadelní sál
Produkční se těší
Rekonstrukce Domu kultury Ostrov není pouze o renovaci a restaurování interiéru budovy, ale také o její modernizaci. Technologická části projektu plánuje vybavit kulturní památku technologiemi 21. století. Počítá se s virtuální realitou i nahrávacím studiem. Ostrovský kulturní dům by se tak mohl stát centrem kreativního průmyslu celého regionu. Ve velkém sále se bude například kompletně modernizovat mechanika jeviště. Sedačky v hledišti už byly vyměněny před časem, proto jsou aktuálně zakryty plachtami a čekají, až bude rekonstrukce hotová. To podstatné se odehrává na jevišti, kde dochází ke kompletní výměně technologického vybavení včetně lanoví a spol.
Společenský sál
Nová a lepší akustika
Taneční sál v prvním patře čekají úpravy související se zlepšením akustiky. A právě tady měly být instalovány technologie virtuální reality. V kinokavárně se počítá s digitalizací a naplánované je také vybudování nahrávacího studia, které bude schopné streamovat dění z jednotlivých sálů. Nové kilometry elektroinstalace pak celý objekt propojí v jeden funkční celek.
Divadelní sál
Renovace mimo plán
Původně se v rámci rekonstrukce Domu kultury počítalo v Divadelním sále pouze s výměnou jevištní techniky. Ani centrální lustr nad hledištěm neměl být součástí zásahu. Při kontrole se však zjistilo, že jeho elektroinstalace neodpovídá normám a závěsné prvky vykazují mikrotrhliny. Bylo proto rozhodnuto o jeho demontáži a odborném restaurování, obdobně jako u ostatních lustrů v prvním patře. Změny tím však neskončily. Po dohodě se stavební firmou se město rozhodlo pro kompletní výmalbu sálu, renovaci sedaček, výměnu koberců a další úpravy. „Nedokážu si totiž představit, že bychom investovali přes 100 milionů korun do celé budovy a divadelní sál, který nebyl rekonstruován 20 let, bychom ponechali bez zásahu,“ vysvětlil rozhodnutí města coby investora starosta Ostrova Pavel Čekan. „Bylo to logické rozhodnutí a památkáři to přivítali – současné barevné řešení totiž splývá s okolím a originální štuková výzdoba zaniká. Nová výmalba to napraví,“ uvedl starosta poté, co v červenci 2025 padlo definitivní rozhodnutí renovovat Divadelní sál renovovat tzv. od podlahy.
Společenský sál
Parkety v hlavní roli
V červnu nastoupili na první patro budovy parketáři poté, co byly původní parkety odstraněny a jejich podklad vyměněn za keramzit. Na něj byly položeny podkladové desky a následně nové parkety – celkem na bezmála pěti stovkách čtverečních metrech. Každá parketa byla pokládána ručně a s maximální precizností.
Divadelní sál
Lešení z celé republiky
Tři tisíce metrů kubických lešení stavěla v Divadelním sále od podlahy až ke stropu lešenářská firma Tomáše Nalevajka z Lokte. Trvalo jí to deset dní a díky celoživotním zkušenostem nepřekvapila řemeslníky členitost sálu ani jeho rozloha. Jen vlastních zásob měli málo, a tak si museli další lešení půjčovat od spřátelených firem po celé republice. Ve chvíli, kdy lešení stálo, začali řemeslníci seškrabávat letité nánosy malby, aby Divadelnímu sálu navrátili původní barevnost. Nad portál se vrací i zlacení, které tu původně na divadelních maskách a spol. bývávalo.
Divadelní sál
Největší výzva
O tom, že se bude pracovat i v Divadelním sále v přízemí, se rozhodlo až v průběhu rekonstrukce. Poté, co se stěny začaly omývat a škrábat v místech, kde byly nutné opravy, zjistilo se, že původní výmalba byla v různých odstínech modré. Přes světlejší na tzv. zrcátku na stropě, až po tmavě modrou na stěnách po obvodu sálu a na portále nad jevištěm. Poté, co památkáři provedli nezbytné sondy, padlo rozhodnutí vrátit i Divadelnímu sálu původní barevnost. Protože se museli řemeslníci dostat až ke stropu, rozhodlo se o stavbě celoplošného lešení. Poté musela rekonstrukce nabrat ještě rychlejší tempo, aby se všechno stihlo do termínu předání. S výmalbou se vrátilo i zlacení tam, kde ho v Divadelním sále sondy objevily; na portálu, kde jsou do lipové ratolesti zakomponovány divadelní masky společně s ústředním motivem celé budovy – lyrou. „Časově to pro nás byla výzva z největších. Pracovali jsme ve směnách i o víkendech,“ říká Antonín Tesař, mistr firmy Pracom. Původně vínová barva sedaček se také změní, stejně jako koberec. Interiér na fotografii z roku 2024 (viz obrázek) tak už zůstane pouhou vzpomínkou...
Divadelní sál
Lešení z celé republiky
Tři tisíce metrů kubických lešení stavěla v Divadelním sále od podlahy až ke stropu lešenářská firma Tomáše Nalevajka z Lokte. Trvalo jí to deset dní a díky celoživotním zkušenostem nepřekvapila řemeslníky členitost sálu ani jeho rozloha. Jen vlastních zásob měli málo, a tak si museli další lešení půjčovat od spřátelených firem po celé republice. Ve chvíli, kdy lešení stálo, začali řemeslníci seškrabávat letité nánosy malby, aby Divadelnímu sálu navrátili původní barevnost. Nad portál se vrátilo i zlacení, které tu původně na divadelních maskách a spol. bývávalo.
Divadelní sál
Největší výzva
O tom, že se bude pracovat i v Divadelním sále v přízemí, se rozhodlo až v průběhu renovace. Poté, co se stěny začaly omývat a škrábat v místech, kde byly nutné opravy, zjistilo se, že původní výmalba byla v různých odstínech modré. Přes světlejší na tzv. zrcadlech na stropě, až po tmavě modrou na stěnách po obvodu sálu a na portále nad jevištěm. Poté, co památkáři provedli nezbytné sondy, padlo rozhodnutí vrátit i Divadelnímu sálu původní barevnost. Protože se museli řemeslníci dostat až ke stropu, rozhodlo se o stavbě celoplošného lešení. Poté musela rekonstrukce nabrat ještě rychlejší tempo, aby se všechno stihlo do termínu předání. S výmalbou se vrátilo i zlacení tam, kde ho v Divadelním sále sondy objevily; na portálu, kde jsou do lipové ratolesti zakomponovány divadelní masky společně s ústředním motivem celé budovy – lyrou. „Časově to pro nás byla výzva z největších. Pracovali jsme ve směnách i o víkendech,“ říká Antonín Tesař, mistr firmy Pracom. Původně vínová barva sedaček se také změní, stejně jako koberec. Interiér na fotografii z roku 2024 (viz obrázek) tak už zůstane pouhou vzpomínkou...
Předsálí (foyer)
V zelenkavém tónu
Při čištění povrchů stěn byl nalezen původní nátěr v zelenkavém tónu. Na vnitřních zrcadlech pilastrů byl navíc podrobným průzkumem zachycen vrchní nátěr v modrošedém odstínu, který se prolínal se spodním nátěrem. Ve shodě s nálezy ostatních sálů se jednalo o iluzivní mramorování v sytějším tónu než plochy stěn.
Společenský sál
Zlacení
Na stěnách byl zachycen nátěr v sytějším zeleném tónu. Ten byl nalezen již při předchozích opravách v 90. letech 20. století, jen se tenkrát zvolila pro tehdejší dobu přijatelnější varianta v podobě světlounce fialové barevnosti z druhé vrstvy pocházející z první půle 60. let. Ve středních zrcadlech pilastrů byl nalezen sytější tón zelenavého iluzivního mramorování. K velkému překvapení ale došlo při čištění vlysů: na palmetách hlavic pilastrů i na vlysech meziokenních rámů a kladí bylo nalezeno zlacení.
Vestibul kinokavárny
Původní řešení stropů
Pod novějšími vrstvami byl na pilířích vynášejících překlady stropů zachycen barevný nátěr v červenohnědém tónu, patrně imitujícím obložení pilířů umělým červeným mramorem haly (foyer). Stejným barevným nátěrem byly opatřeny i soklové části stěn, které napodobovaly dřevěné obklady ostatních prostorů Domu kultury. Plochy stěn byly pojaty opět ve starorůžovém tónu napodobujícím narůžovělý mramor. Zajímavým nálezem bylo původní řešení stropů, které nesly po obvodu na celkovém jemně smetanovém podkladu lemování v sytější růžové barvě, ve shodě s červenohnědými lemy v keramické dlažbě podlah. Růžové rámy na stropě byly navíc podpořeny tmavými červenohnědými linkami pro zdůraznění hry světla a stínu. To všechno získává po sedmdesáti letech zpátky své kouzlo.
Vestibul kinokavárny
Rozšíření prostoru
Během renovace se ukázalo, že prosklené dveře u vchodu do vestibulu kinokavárny stávaly původně v jiných místech. Byly proto demontovány a v ateliéru odborně repasovány. Poté se zpátky nastěhovaly přesně tam, kde stávaly v 50. letech. Dělo se tak během přípravných prací na výmalbu celého prostoru, který se tímto stavebním zásahem otevřel.
První patro
Návrat k bohaté výzdobě
Dům kultury vznikal v době, kdy se kladl důraz na bohatou výzdobu. Té je zde opravdu mnoho – místy až v duchu barokní pompéznosti. Zelená barevnost předsálí a Společenského sálu pravděpodobně odkazovala na hornickou symboliku (zelená a černá), zatímco zlacené dekorativní prvky měly připomínat význam hornického řemesla a s ním spojené bohatství. Postupem času se však pohled na takto okázalou výzdobu změnil a začala být potlačována. Již v 60. letech byla původní sytá barevnost překryta nátěrem ve světlé fialové a zlacení bylo odstraněno a přetřeno jemně narůžovělým odstínem. Protože se ale architektonické členění sálu dochovalo v původní podobě, město jako investor nakonec schválilo návrat k původní barevnosti včetně zlacených prvků.
První patro
Zlacení krok za krokem
Jak ukázaly průzkumné sondy, v Malém sále (kavárně) byly dekorativní vlysy i palmety na hlavicích pilastrů původně zlacené, podobně jako ve Společenském sále. V rámci obnovy se proto i zde navrátila původní barevnost podle zjištěných nálezů a dekorativní prvky byly znovu pozlaceny. Zlacení v interiérech se tradičně provádí technikou nanášení velmi tenkých plátků zlata – takzvaného zlatého plátku. Ty se lepí na předem připravený podklad a poté jemně uhlazují, aby vytvořily souvislou lesklou vrstvu. Touto náročnou metodou se dociluje luxusního vzhledu a dlouhé trvanlivosti, což odpovídá reprezentativnímu charakteru prostor kulturního domu.
