Před a po | dkostrovrekonstrukce

před

T-klub, přízemí

Tento prostor v přízemí budovy prošel v minulosti největšími změnami ze všech částí Domu kultury, a proto se zde dochovala pouze torza původních nátěrových vrstev. Vizuální podoba střední části sálu, která původně sloužila jako vestibul, byla pravděpodobně obdobná vestibulu u kinokavárny (dnešního dětského a loutkového divadla). Na pilířích se podařilo zachytit nátěry v odstínu terakoty a na stěně u vstupu z chodby se dochoval fragment starší tapety s jemným květinovým vzorem.

potom

T-klub, přízemí

Vzhledem k tomu, že dřívější přestavby výrazně změnily původní charakter prostoru, byl nyní sál upraven zcela podle potřeb nového využití. Architektonický návrh Ing. arch. Olgy Růžičkové citlivě propojuje historický kontext s moderními prvky a navazuje na dochované detaily v ostatních částech budovy. Do sálu byly doplněny akustické podhledy a moderní pódiové vybavení, které umožní všestranné kulturní využití. Obnoveny byly také dřevěné obklady stěn – podle původních vzorů, které byly v minulosti odstraněny nebo překryty nevhodnými materiály. Výraznou proměnou prošel i bar. Nově navržený interiér sjednocuje prostor motivem lyry, jenž se objevuje i v dalších částech Domu kultury.

před

Předsálí, první patro

Prostor navazující na přístupové schodiště z přízemí byl v průběhu let při pozdějších opravách interiérů budovy pojat barevně shodně s prostorem obou schodišť i haly, spodního foyer. Plochy stěn nesly původně nátěr ve starorůžovém tónu, soklové partie byly opatřeny dřevěným obkladem a strop s nosníky byl proveden v nátěru jemně smetanové, slonové kosti. Stavební sondy pod dohledem orgánů památkové péče však odhalily původní a velmi elegantní barevnost.

potom

Předsálí, první patro

Při čištění povrchů stěn byl ve foyer v první patře Domu kultury nalezen původní nátěr v zelenkavém tónu. Na vnitřních zrcadlech pilastrů byl navíc podrobným průzkumem zachycen vrchní nátěr v modrošedém odstínu, který se prolínal se spodním nátěrem. Ve shodě s nálezy ostatních sálů se jednalo o iluzivní mramorování v sytějším tónu než plochy stěn. Společně se zlacením se sem vrátilo.

před

Divadelní sál, přízemí

Průzkum spodních omítkových vrstev v Divadelním sále přinesl nečekaná odhalení. Pod koženkovým zahalením stěn byly nalezeny původní barevné plochy s obdélnými lemy v blankytně modrém tónu a vnitřními zrcadly opatřenými sytě modrým nátěrem se zlatou linkou, které vydělovaly světle krémové lišty.

potom

Divadelní sál, přízemí

Světle modrý nátěr stěn byl nacházen i na čelní straně vedle jevištního portálu, jehož vavřínové ratolesti i se stuhami byly zlacené. Stejně tak byly stopy zlacení objeveny také na vlysu lyry s divadelními maskami nad portálem.

před

Balkon, Společenský sál

Vzhledem k tomu, že architektonické členění Společenského sálu v prvním patře budovy zůstalo včetně balkonu zachováno v původním stavu, bylo nakonec městem coby investorem odsouhlaseno navrácení k prvotnímu barevnému řešení včetně zlacení.

potom

Balkon, Společenský sál

Nátěrem v zelenkavé barvě byl opatřen i balkon a kovové zábradlí se stylizovanými lyrami bylo zvýrazněno v bronzové barevnosti, stejně jako dekorativní mřížky vzduchotechniky na stropě.

před

Barevnost, Malý sál

Ve spodní vrstvě na stěnách byly odhaleny nátěry v odstínu pálené cihly, terakoty, přičemž na vpadlých zrcadlech pilastrů byly zřetelné stopy prolínání několika velmi sytých červených a červenohnědých tónů, které indikovaly iluzivní mramorování. Stopy obdobných nátěrů byly nalezeny i na dřících sloupů bufetu. Tato povrchová úprava se nepochybně vázala k mramorovým obkladům v hale, spodním foyer i mramorovým parapetům oken.

potom

Barevnost, Malý sál

Dekorativní vlysy i palmety hlavic pilastrů byly obdobně jako v případě Společenského sálu zlacené. V rámci návratu k původní vizuální podobě interiéru byla i v tomto sále obnovena barevnost podle nálezů a vlysy znovu pozlaceny.

před

Barevnost, Společenský sál

Na stěnách byl zachycen nátěr v sytějším zeleném tónu. Ten byl nalezen již při předchozích opravách v 90. letech 20. století, jen se tenkrát zvolila pro tehdejší dobu přijatelnější varianta v podobě světlounce fialové barevnosti z druhé vrstvy pocházející z první půle 60. let.

potom

Barevnost, Společenský sál

Ve středních zrcadlech pilastrů byl nalezen sytější tón zelenavého iluzivního mramorování. K velkému překvapení ale došlo při čištění vlysů: na palmetách hlavic pilastrů i na vlysech meziokenních rámů a kladí bylo nalezeno zlacení. Na palmetách poměrně masivní, na ostatních dekorech jen obrysové tak, aby vynikl jemný detail listoví. Plné plochy stěn u balkónu byly rozčleněny panelováním, přičemž na vpadlých plochách byla uplatněna hrubší strukturální omítka s nátěrem ve starorůžovém, růžově nafialkovělém tónu.

před

Důstojnický salonek

Na balkonu nad foyer Společenského sálu v prvním patře, kterému se přezdívalo důstojnický salonek, vznikla s renovací nová audiovizuální instalace s názvem Sorela. Jejím cílem je přiblížit návštěvníkům jedinečný příběh města, které se po druhé světové válce proměnilo v modelové sídlo socialistické výstavby. A Dům kultury zde hraje roli symbolického centra – architektonického, společenského i ideologického.

potom

Důstojnický salonek

Audiovizuální dílo, které připravila společnost Post Bellum Production, s.r.o., kombinuje animace, archivní videa a fotografie. Tematicky se zaměřuje na historický kontext Ostrova, jeho poválečný rozvoj a osudy politických vězňů, kteří byli nasazeni při výstavbě města. Klíčovým motivem je příběh akademického sochaře Jaroslava Šlezingera, jenž patřil k tisícům lidí, jejichž životy byly zasaženy perzekucí a nucenou prací při třídění uranové rudy v nedaleké Rudé věži smrti, ale zásadně se podílel také na výzdobě Domu kultury a byl donucen vytvořit i budovatelské sousoší na vrcholu štítu.

před

Dřevěné obložení

Všechny panely byly pečlivě demontovány, přičemž byl kladen důraz na minimalizaci zásahu do původní konstrukce. Následovalo odstraněni všech nepůvodních nátěrů – často neodborně nanášených v průběhu desetiletí. Restaurátoři identifikovali přibližně pět nátěrových vrstev s různým chemickým složením – od lihových přes syntetické až po akrylové.

potom

Dřevěné obložení

Součásti restaurátorského zásahu bylo také odstranění černého emailového nátěru ze soklových a ukončovacích lišt, pod nimž se nachází původní tmavé dřevo. Dnes představuje nově repasované obložení jeden z významných autentických prvků, které podtrhuji estetickou a historickou hodnotu interiérů Domu kultury. Krásně vystoupila i barva kořenice včetně lišty, která byla rovněž neodborným zásahem v minulosti zatřena emailovou černou barvou a nyní byla uvedena do původního stavu.

před

Foyer, první patro

V rámci renovace byly původní dřevěné parkety Společenského sálu a předsálí, jejichž životnost již byla za zenitem, kompletně vyměněny. Současně s nimi byl odstraněn prkenný záklop s původním zásypem ze škváry a zbytků stavební suti.

potom

Foyer, první patro

Nosný rastr jako součást podlahové skladby byl kompletně repasován, částečně vyměněn a doplněn, a jako zásypu bylo nově použito odlehčeného, zvukově a tepelně izolačního materiálu Keramzit. Na nový záklop byly použity podlahové desky OSB, na které byly položeny nové parkety.

před

Foyer, přízemí

Kromě zbytků původních nátěrů bylo zachyceno i svědectví minulých dějů, malované či ryté nápisy do omítek nebo obkladů stěn (tzv. graffiti). Ve vestibulu s pokladnami byly nalezeny třeba i ryté kresbičky pohádkových postaviček.

potom

Foyer, přízemí

Průzkumem bylo zjištěno, že povrchová úprava stěn i stropů byla realizovaná ze sádrové omítky, utažené a hlazené jako renesanční gletovaná omítka, a první zachytitelný nátěr byl proveden ve světle narůžovělém tonu. Po dohodě s památkáři se vrátila původní barevnost i sem.

před

Hlediště, Divadelní sál

Nad rámec původní smlouvy bylo nutné provést kompletní rekonstrukci a výmalbu sálu, renovaci sedaček, výměnu koberců a řadu dalších úprav a památkáři to přivítali. Aktuální barevné řešení totiž splývalo s okolím a originální štuková výzdoba tak zanikala. Nová výmalba to měla napravit.

potom

Hlediště, Divadelní sál

Navýšení prací nebylo pro realizační firmu ideální, přesto se snažila investorovi vyhovět. V kontextu návratu k původní podobě interiérů Domu kultury se i Divadelnímu sálu (alespoň v míře, jakou umožňovala akustika), obnovila jeho původní barevná skladba. V návaznosti na akustické úpravy by snad mohlo v budoucnu dojit také k odstranění zavěšených koženkových ploch a znovu odhalení skrytých dekorativních prvků.

před

Hlediště, Divadelní sál

potom

Hlediště, Divadelní sál

před

Hornická slavnost, Malý sál

Velkoformátová nástěnná malba v Malém sále rovněž prošla pečlivou renovací. Obraz s názvem Hornická slavnost – Vítání horníků zrealizoval v roce 1955 akademický sochař Václav Lokvenc. Autorsky mu v rámci Domu kultury v Ostrově patří reliéfy s městským znakem a alegorickými motivy divadla a hudby, stejně jako cyklus šesti interiérových výjevů z dějin hornictví, které byly instalovány na schodišti a ve foyer Společenského sálu Domu kultury. Tato díla jsou významným příkladem propojení sochařství a architektury v duchu socialistického realismu 50. let.

potom

Hornická slavnost, Malý sál

Na restaurování obrazů se podílel akademický malíř a restaurátor Zdeněk Novotný. Po mechanickém odstranění barevných vrstev ulpívajících na původní malbě i rytých podkresbách musely být defekty vytmeleny a celý povrch zpevněn. Poté následovala v místech zvláště poškozených retuše a závěrečná fixáž povrchu malby.

před

Kovové prvky

Při renovaci Domu kultury v Ostrově se vystřídala řada profesí a řemesel. Významný podíl na obnově budovy měla také dvojice kovářských mistrů z Dalovic – Robert Kabeš a David Kříž, kteří zde pracovali celých devět měsíců. Rukama jim prošly desítky kovových prvků, které buď opravovali, nebo vyráběli jejich věrné repliky. Se svým týmem se podíleli také na renovaci mříží s rozetami či zdobných zábradlí na schodištích a balkonech, vytvořených ze svařované pásoviny ohýbané do tvaru stylizovaných lyr.

potom

Kovové prvky

Obnova kovových prvků na místě zahrnovala mechanické očištění starých nátěrů, a to kartáčováním, škrábáním a místy i opalováním. Následovalo doplnění chybějících částí, poté nanesení základního nátěru, a nakonec finální povrchová úprava s tím, že jako podklad pod závěrečný sprej byl zvolen speciální dvousložkový nátěr, do kterého se pak přidával kovový pigment v odstínech bronzu či mosazi.

před

Centrální lustr, Divadelní sál

Největší lustr v Domě kultury visí v Divadelním sále a má na 420 komponentů. Původně se s jeho renovací nepočítalo. V Divadelním sále měla být podle projektu modernizována jevištní technika, aby splňovala nejvyšší standardy pro náročné produkce. V průběhu prací však bylo zjištěno, že např. stávající elektroinstalace osazených původních svítidel včetně toho nad hledištěm neodpovídá současným platným normám a bude nutné ji vyměnit.

potom

Centrální lustr, Divadelní sál

Oprava lustru v Divadelním sále vyžadovala v prvním kroku jeho odbornou demontáž, pečlivé zabalení každého komponentu a následně jejich odvoz do specializovaného ateliéru k renovaci. Když byl rozebraný lustr po bednách přivezen z dílny zpět, sestavovala jej odborná firma celých jedenáct hodin. Lustr je zároveň po revizi elektroinstalace a je osazen moderními LED zdroji.

před

Lustry ve foyer, první patro

Všechna svítidla, kterých jsou v Domě kultury na dvě stovky, byla na začátku oprav odborně demontována a odvezena k renovaci. Demontování původních lustrů provedla pro společnost PRACOM pražská firma Pasířství Jirásek a firma Roman Eiselt z Nového Boru, které měly za úkol vrátit všechny lustry a svítidla zpět na svá místa ve své původní podobě, jen citlivě obnovená. „Začínali jsme od těch nejmenších typů, ty největší lustry jsme si nechali až na konec. Tam to bylo mnohem komplikovanější,“ říká Martin Jirásek, majitel firmy Pasířství Jirásek.

potom

Lustry ve foyer, první patro

K repasování pomohly i zásoby z roku 1955, kdy národní podnik Lustry vybavil ostrovský kulturní dům při jeho předání stovkami skleněných komponentů. Sedm desítek let zůstaly bezpečně uložené v jedné z technických místností. Před spuštěním oprav byly na jaře 2024 vybaleny a zkontrolovány, aby o pár měsíců později posloužily jako náhradní díly při repasi. Poškozené nebo chybějící části se částečně nahradily právě z těchto zásob, případně – pokud už originál nebyl k dispozici – vyrobily se jeho přesné kopie.

před

Osvětlení, Společenský sál

„V minulosti se do interiéru budovy příliš neinvestovalo, což je vlastně z mého pohledu dobře. Hodně původních věcí se tak zachovalo a teď byly opraveny, restaurovány či repasovány, aby byly znovu krásné a funkční,” říká architektka Olga Růžičková, projektantka stavební části renovace Domu kultury.

potom

Osvětlení, Společenský sál

Průměr hlavního lustru ve Společenském sále se blíží ke dvou metrům, má na 700 komponentů a váží 600 kg. Rozebrán byl do posledního šroubku, aby byl i on odborně zrenovován.

před

Opona, Divadelní sál

Divadelní sál ostrovského Domu kultury pojme na čtyři stovky sedících diváků a koncipován je jako multifunkční prostor, který od začátku sloužil jako divadlo, promítací nebo koncertní sál. Zastaralé technologie však v posledních letech trápily produkční tým i účinkující čím dál víc. Nevyhovující byly hlavně světla, tahy a zvuk.

potom

Opona, Divadelní sál

Obnovu technologického vybavení měla na starosti plzeňská firma Divadelní služby. Nové technologie umožňují promítání ve formátech 2D i 3D, moderní akustika a osvětlovací systémy přinášejí komfort pro diváky i účinkující. Firma se postarala také o novou oponu, která barevně ladí s novým čalouněním sedaček.

před

Oprava dveří

Původní dveřní výplně byly během renovace kompletně očištěny od poškozených a degradovaných nátěrových vrstev, jejichž chemické složení neodpovídalo původní technologii a mnohdy narušovalo strukturu materiálu. V případě dveří novodobých nebo dodatečně vložených křídel neodpovídajících historickému výrazu interiéru byla tato nahrazena replikami historických dveří, a to jak v konstrukční, tak materiálové podobě.

potom

Oprava dveří

Restaurované interiérové dveře dnes opět tvoří nedílnou součást stylové integrity interiérů Domu kultury, a to nejen po stránce funkční, ale především výtvarné. Celkový přístup byl veden snahou o zachování autenticity původních prvků, řemeslného charakteru zpracování a dobového výrazu, který je pro architekturu 50. let zásadní.

před

Portál, Divadelní sál

Po nálezech fragmentů zlacení vavřínových ratolestí a emblému lyry s maskami nad portálem v Divadelním sále se i tady přistoupilo k obnovení zlacení. Místa pro jeho obnovu (většinou se jednalo o sádrové odlitky) musela být očištěna a dokonalé hladká.

potom

Portál, Divadelní sál

Podklad se několikrát napouštěl šelakovým lakem (přírodní pryskyřice živočišného původu) a po dokonalém vyhlazení se opatřil kontaktním nátěrem mixtion (francouzská fermež). Na takto připravený povrch se pak nanášelo plátkové zlato. Na závěr se povrch přeleštil štětečkem z veverčích chlupů. Každý lísteček a každá rozvilinka zvlášť. Výsledek je ohromující.

před

Vstupní část foyer, první patro

Prostor navazující na přístupové schodiště z přízemí byl před renovací Domu kultury fádní a neutěšený. Velkorysá obnova původní výmalby se uplatnila i tady.

potom

Vstupní část foyer, první patro

Prostor byl autory projektu z roku 1955 pojat barevně shodně s prostorem obou schodišť i haly, spodního foyer. Plochy stěn nesly původně nátěr ve starorůžovém tónu, soklové partie byly opatřeny dřevěným obkladem a strop s nosníky byl proveden v nátěru jemně smetanové, slonové kosti. O sedmdesát let později se sem tyto barevné tóny vrátily.

před

Vestibul kinokavárny

Pod novějšími vrstvami byl na pilířích vynášejících překlady stropů zachycen barevný nátěr v červenohnědém tónu, patrně imitujícím obložení pilířů umělým červeným mramorem haly (foyer). Stejným barevným nátěrem byly opatřeny i soklové části stěn, které napodobovaly dřevěné obklady ostatních prostorů Domu kultury.

potom

Vestibul kinokavárny

Plochy stěn byly dle stavebně-historických nálezů v rámci renovace pojaty opět ve starorůžovém tónu napodobujícím narůžovělý mramor. Zajímavým nálezem bylo také původní řešení stropů, které nesly po obvodu na celkovém jemně smetanovém podkladu lemování v sytější růžové barvě, ve shodě s červenohnědými lemy v keramické dlažbě podlah. Růžové rámy na stropě byly navíc podpořeny tmavými červenohnědými linkami pro zdůraznění hry světla a stínu.

před

Přízemí v mramoru

Mramorové schodiště, výrazný prvek interiéru Domu kultury, prošlo kompletním repasováním. Nejprve bylo nutné odstranit původní, časem zažloutlou a opotřebovanou lakovanou vrstvu – celý povrch se proto důkladně vybrousil až na čistý kámen, centimetr po centimetru. Součástí repase bylo také precizní vybroušení všech spár a oprava uražených nebo poškozených hran, které se doplnily speciální hmotou tak, aby navázaly na původní materiál i kresbu kamene. Po broušení následovala konzervace povrchu ochranným lakem.

potom

Přízemí v mramoru

Schodiště do patra bylo opatřeno stejným nátěrem v odstínu narůžovělého mramoru, jako v hale (foyer). Povrchová úprava zábradlí s motivem stylizovaných lyr byla provedena v bronzovém nátěru. Díky pečlivé práci řemeslníků se nejen schodiště, ale i pilíře staly znovu důstojným rámcem vstupního prostoru – elegantním, přitom neokázalým svědectvím své doby.

před

Stropy, Společenský sál

Na stropě ve Společenském sále v prvním patře Domu kultury se střídají vpadlá zrcadla lemující obvod stěn, s dekorativními mřížkami vzduchotechniky, zasazenými do bohatě zdobených rámů s květinovými motivy. Tyto motivy byly odvozeny ze vzorů valašských výšivek, které byly velice oblíbené při tvorbě dekorací na fasádách architektury socialistického realismu.

potom

Stropy, Společenský sál

Všechny dekorativní prvky jsou sádrové odlitky s ručně vytaženými profilovanými lištami. Jak se ukázalo při čištění, i stropy byly barevné. Vpadlé plochy zrcadel byly světle narůžovělé a rámování s květinovými vlysy bylo vyvedeno ve světlé zelenkavé. Dominanty prostoru tvoří velké lustry z křišťálového skla, zavěšené v prostředním stropním pásu, jejichž stáčené dílce evokují okvětní lístky chryzantém. Všechny byly odborníky pečlivě zrenovovány.

před

Točité schodiště, Společenský sál

Nejvýznamnější změnou náročné renovace ve Společenském sále bylo vybudování nového točitého schodiště mezi sálem a balkonem. Ještě před zahájením bouracích prací byl proveden detailní sondážní průzkum stropních konstrukcí, zděných příček a podlahových vrstev v místech budoucích zásahů, při kterém bylo zjištěno, že stěna, která měla být nosná, byla z důvodů akustiky zhotovena pouze z heraklitu se vzduchovou mezerou. „Výsledky průzkumu tak pomohly architektům a projektantům upřesnit projektovou dokumentaci a umožnily hladký průběh samotné stavby,“ uvedla stavbyvedoucí projektu renovace a modernizace Domu kultury Monika Vozábová Šedivá.

potom

Točité schodiště, Společenský sál

Architektka Ing. arch. Olga Růžičková navrhla točité schodiště tak, aby byl celý prostor velkého sálu propojen do jednoho provozního celku. Zároveň tak odpadla nutnost využívat původní únikové schodiště, které z hlediska estetiky ani funkce nevyhovovalo současným nárokům na kulturní prostor.

před

Vzduchotechnika

Během renovace byla v celém objektu provedena pečlivá revize vzduchotechniky. Zároveň byly repasovány všechny zdobné prvky stropních větracích otvorů, tvořených kovovými mřížemi a vykrajovanými mřížkami. Dekorativní mřížky vzduchotechniky na stropě byly stejně jako kovové zábradlí se stylizovanými lyrami na balkóně v sále zvýrazněny v bronzové barevnosti.

potom

Vzduchotechnika

Dekorativní mřížky vzduchotechniky jsou zasazené do bohatě zdobených rámů s květinovými motivy, které s renovací interiéru vystoupily v plné kráse. Motivy jsou odvozeny ze vzorů valašských výšivek, které byly velice oblíbené při tvorbě dekorací na fasádách architektury socialistického realismu. Všechny dekorativní prvky jsou sádrové odlitky s ručně vytaženými profilovanými lištami.