
Osvětlení
Lustry jako poklad
Lustry a lampy jsou jednou z perel interiérů ostrovského domu kultury. V průběhu rekonstrukce budou všechny demontovány a odvezeny do ateliéru, kde budou restaurovány. Všech dvě stě svítidel, kterými je dům kultury vybaven, dodala před otevřením kulturního domu na jaře roku 1955, firma Preciosa, známý český výrobce křišťálového skla. Celých sedmdesát let byly v budově uskladněny i přepravky s náhradními díly na ně včetně originální dodacích listů. Před rekonstrukcí se vybalily, zkontrolovaly a řemeslníci s nimi při výměnách poškozených částí pracují. Jako subdodavatel rekonstrukce osvětlení byl vybrána pražská firma zabývající se mimo jiné zakázkovou výrobou svítidel.

Osvětlení
Demontáž a odvoz
Každé ze svítidel v Domě kultury Ostrov bude během rekonstrukce demontováno a odvezeno do ateliéru. V polovině ledna se začalo s těmi nástěnnými v prvním patře budovy. Demontáž každého z nich trvala pracovníkům specializované firmy v průměru patnáct minut. „Začínáme od těch nejmenších typů a ty největší lustry necháváme až na konec,“ říká její majitel Martin Jirásek a pokračuje: „To, co my s lustry děláme, je vlastně pasířství, staré dobré řemeslo, které se v dnešní době uplatňuje právě ve výrobě lustrů a rekonstrukci těch historických."

Osvětlení
Skláři v hlavní roli
Za výrobou nových skleněných komponentů pro 70 let staré lustry Domu kultury stojí sklářská manufaktura Antares Art, s.r.o. z Kamenického Šenova. Během renovace lustrů pomáhaly zásoby z roku 1955, kdy národní podnik Lustry vybavil budovu DK při jejím předání stovkami skleněných komponentů. Sedm desítek let zůstaly bezpečně uložené v jedné z technických místností. Před rekonstrukcí DK byly vybaleny a zkontrolovány. Poškozené nebo chybějící části svítidel se nahradily právě z těchto zásob, případně – pokud už originál nebyl k dispozici – vyráběly se jeho přesné kopie ve sklárně v Kamenickém Šenově. Každé svítidlo prošlo také revizí elektroinstalace a bylo nově osazeno moderními LED zdroji, včetně největšího lustru v divadelním sále. Kompletní návrat svítidel do DK byl naplánován až na konec léta 2025.

Mramor
Schodiště a sloupy
Mramorové schodiště, výrazný prvek interiéru Domu kultury z 50. let, prošlo kompletní renovací. Nejprve bylo nutné odstranit původní, časem zažloutlou a opotřebovanou lakovanou vrstvu – celý povrch se proto důkladně vybrousil až na čistý kámen, centimetr po centimetru. Součástí repase bylo také precizní vybroušení všech spár a oprava uražených nebo poškozených hran, které se doplnily speciální hmotou tak, aby navázaly na původní materiál i kresbu kamene. Po broušení následovalo zapečetění povrchu ochranným lakem, který prodlužuje životnost mramoru a zvýrazňuje jeho přirozenou kresbu. Celý proces zakončilo finální nanesení dvou dodatečných vrstev ochranného nátěru, které byly aplikovány až po vyzrání povrchu. Díky pečlivé práci řemeslníků se schodiště nejen zachovalo pro další generace, ale znovu získalo svou někdejší eleganci a důstojnost – přesně tak, jak si to kulturní dům této architektonické hodnoty zaslouží. To se týkalo i všech sloupů ve vstupní hale Domu kultury.

Osvětlení
Skláři v hlavní roli
Za výrobou nových skleněných komponentů pro 70 let staré lustry Domu kultury stojí sklářská manufaktura Antares Art, s.r.o. z Kamenického Šenova. Během renovace lustrů pomáhaly zásoby z roku 1955, kdy národní podnik Lustry vybavil budovu DK při jejím předání stovkami skleněných komponentů. Sedm desítek let zůstaly bezpečně uložené v jedné z technických místností. Před rekonstrukcí DK byly vybaleny a zkontrolovány. Poškozené nebo chybějící části svítidel se nahradily právě z těchto zásob, případně – pokud už originál nebyl k dispozici – vyráběly se jeho přesné kopie ve sklárně v Kamenickém Šenově. Každé svítidlo prošlo také revizí elektroinstalace a bylo nově osazeno moderními LED zdroji, včetně největšího lustru v divadelním sále. Kompletní návrat svítidel do DK byl naplánován až na konec léta 2025.

Mramor
Schodiště a sloupy
Mramorové schodiště, výrazný prvek interiéru Domu kultury z 50. let, prošlo kompletní renovací. Nejprve bylo nutné odstranit původní, časem zažloutlou a opotřebovanou lakovanou vrstvu – celý povrch se proto důkladně vybrousil až na čistý kámen, centimetr po centimetru. Součástí repase bylo také precizní vybroušení všech spár a oprava uražených nebo poškozených hran, které se doplnily speciální hmotou tak, aby navázaly na původní materiál i kresbu kamene. Po broušení následovalo zapečetění povrchu ochranným lakem, který prodlužuje životnost mramoru a zvýrazňuje jeho přirozenou kresbu. Celý proces zakončilo finální nanesení dvou dodatečných vrstev ochranného nátěru, které byly aplikovány až po vyzrání povrchu. Díky pečlivé práci řemeslníků se schodiště nejen zachovalo pro další generace, ale znovu získalo svou někdejší eleganci a důstojnost – přesně tak, jak si to kulturní dům této architektonické hodnoty zaslouží. To se týkalo i všech sloupů ve vstupní hale Domu kultury.

Dřevěné obložení
S vůní dřeva
Restaurování dřevěného obložení soklových částí v interiérech Domu kultury prováděl Miroslav Zvonař z Ateliéru Meclov. Všechny panely byly pečlivě demontovány, přičemž byl kladen důraz na minimalizaci zásahu do původní konstrukce. Následovalo odstranění nepůvodních nátěrů – často neodborně nanášených v průběhu desetiletí. Restaurátoři identifikovali přibližně pět nátěrových vrstev s různým chemickým složením – od lihových přes syntetické až po akrylové. To si vyžádalo individuální přístup k jejich odstranění. Zásadní výzvou bylo očištění povrchu až na původní dýhu, která však byla místy uvolněná nebo poškozená. Tím začala mimořádně náročná fáze restaurování – podlepení, fixace a precizní spasování dýh, které musely tvořit jednolitý povrch bez viditelných mezer. Každý panel si vyžádal až třicet hodin odborné práce.

Vzduchotechnika
Mřížky větracích otvorů
Během renovace byla v celém objektu provedena pečlivá revize vzduchotechniky. Zároveň byly repasovány všechny zdobné prvky stropních větracích otvorů, tvořených kovovými mřížemi a vykrajovanými mřížkami, jejichž ornamentika opakuje s jistým zjednodušením novorenesanční vzory.

Původní výmalba
Co ukázaly sondy
Aby mohla obnova Domu kultury z 50. let proběhnout s úctou k jeho původní podobě, bylo nezbytné nejprve nahlédnout pod povrch. Památkáři proto v interiérech provedli stavebně-historické sondy, které odhalily řadu cenných detailů. Z pod nánosů pozdějších úprav vystoupila původní barevnost stěn, dekorativní výmalba, řemeslné detaily i materiály, které byly po desítky let skryty.

Původní výmalba
Práce památkářů
Sondy pomohly nejen upřesnit vzhled jednotlivých prostor, ale také ukázaly kvalitu tehdejší práce a dobové technologické postupy. Každý z těchto nálezů se stal vodítkem pro citlivou obnovu interiérů a návrat k architektonickému výrazu budovy, jak ji zamýšleli její autoři. V této fázi projektu spolupracovali stavbaři úzce s památkáři, mimo jiné také se stavebním historikem Lubomírem Zemanem.
Obrazy na skle
Tvrdý oříšek šestkrát jinak
Předsálí v prvním patře (horní foyer) Domu kultury a obě schodiště vedoucí do prvního patra zdobí šest obrazů na skle, zachycující výjevy z dějin hornictví v Čechách a Československu. Zhotovil je podle prvotních návrhů akademického malíře Milana Krause akademický sochař a grafik Václav Lokvenc s Jarmilou Kalašovou. Jejich restaurování bylo velmi složité a cesta k němu komplikovaná. Nakonec se ukázalo, že se musí na obrazech pracovat přímo v budově. Při pokusech o rozebrání, aby mohly být obrazy převezeny do ateliéru, hrozilo, že dojde k jejich poškození.

Obrazy na skle
Mravenčí práce
Na restaurování cenných obrazů na skle, kterých je v Domě kultury hned šest, se podílel restaurátor Jan Lhoták, a to přímo na místě: „Průzkumy ukázaly, že malby rozebrat a odvézt do ateliéru nelze. Jednotlivé vrstvy k sobě byly přilepené a hrozilo, že se při manipulaci malba poničí. Pracoval jsem hlavně o víkendech, kdy bylo na stavbě klidněji.“ Nakonec bylo dohodnuto, že se retuše provedou z obou stran ochranných skel a následně se zalakují, aby se zafixovaly. „Do původní malby se tak vůbec nešlo. Barvu jsem nanášel pouze v místech, kde byla malba pod sklem degradovaná, pouhým okem však žádný rozdíl neuvidíte,“ vysvětlil restaurátor.
Nástěnné obrazy
Májová veselice
V ústřední hale v přízemí byla restaurována rozměrná malba Májové veselice. Po očištění novodobých doplňků bylo odhaleno již jen torzo podpisu, které ale jasně doložilo autorství Jarmily Kalašové. První skici pro tyto malby vypracoval další z umělců působících v Ostrově, akademický malíř Milan Kraus. Podílel se rovněž na návrzích štukové výzdoby – reliéfů, říms, ale i hlavic sloupů apod. Malbu, která zdobí spodní foyer Domu kultury od roku 1955, restauroval akademický malíř a restaurátor Zdeněk Novotný.

Nástěnné obrazy
Hornická slavnost
V kavárně se dochovalo malované panó s názvem Hornická slavnost, které vytvořil Václav Lokvenc. Panó je velký malovaný obraz určený k výzdobě stěn, často zasazený do architektonického rámu. Ve 20. století šlo o oblíbený dekorativní prvek ve veřejných interiérech, například v kavárnách, kulturních domech či hotelech. Na jeho restaurování se o 70 let později podílel akademický malíř a restaurátor Zdeněk Novotný.
Výmalba
Centimetr po centimetru
Aby mohla obnova Domu kultury z 50. let proběhnout s úctou k jeho původní podobě, bylo nezbytné nejprve nahlédnout pod povrch. Památkáři proto v interiérech provedli stavebně-historické sondy, které odhalily řadu cenných detailů. Z pod nánosů pozdějších úprav vystoupila původní barevnost stěn, dekorativní výmalba, řemeslné detaily i materiály, kter é byly po desítky let skryty. Sondy pomohly nejen upřesnit vzhled jednotlivých prostor, ale také ukázaly kvalitu tehdejší práce a dobové technologické postupy. S orgány památkové péče spolupracoval stavební historik Lubomír Zeman a ostrovský restaurátor Jiří Pavlík.

Mramorování
Speciální technika
Při renovaci Společenského sálu, Malého sálu a předsálí v prvním patře byla na pilastrech znovu uplatněna tradiční technika mramorování. Prováděl ji Jiří Faber, který se umělecké výmalbě věnuje. V rámci renovace Domu kultury Ostrov nešlo jen o pouhé nabarvení povrchu, ale o složitý proces napodobující vzhled skutečného kamene. K vytvoření iluze mramoru používal různé odstíny zelené či terakoty, které nanášel nejen štětcem, ale také hadrem, mořskou houbou či dokonce pavím perem. Právě díky těmto pomůckám vznikají nepravidelné žilky a barevné přechody, které dodávají malbě hloubku a přirozenost.

Dlažba
Ručně vyráběné repliky
Obnovena byla také původní keramická dlažba, kterou v 50. letech 20. století vyrobila známá česká firma RAKO. Nejprve bylo provedeno komplexní očištění a revize povrchu. Následně byly odstraněny poškozené dlaždice, stejně jako nevhodné doplňky z novodobých zásahů – například cementové potěry nebo nepůvodní keramická dlažba, které narušovaly autenticitu prostoru. U všech uvolněných nebo popraskaných prvků byla provedena sondáž a kontrola stavu podkladních vrstev, včetně jejich případného zpevnění nebo výměny. Poškozené nebo chybějící dlaždice byly nahrazeny ručně vyráběnými replikami na míru, které odpovídají originálnímu materiálu, rozměru i barevnosti.
Dlažba
Původní rytmus
Cílem zásahu bylo obnovit původní rytmus a členění dlažby, včetně její kompozice s mozaikovými akcenty. V závěrečné fázi restaurátorského z ásahu byla celá plocha přespárována, a to s ohledem na historický charakter spár – tedy v úzkém a precizním provedení. Výsledkem je obnova nejen technicky kvalitní, ale i vizuálně citlivá, která respektuje historický kontext a navazuje na původní záměr architektonického řešení.
Kovové prvky
Madla dveří
Kovářskou dílnou prošla také všechna kovová madla dveří – dohromady 36 párů. Když se kovář Robert Kabeš za prací na repasi a obnově kovových prvků v ostrovském Domě kultury ohlédne, překvapuje ho vysoká úroveň původního řemeslného zpracování: „Vím, že na stavbě Domu kultury pracovali i političtí vězni – mezi nimi profesoři, právníci nebo kněží. Přesto dokázali odvést v tom našem řemesle velmi dobrou práci. Toho si cením a obdivuju to.“
Repase dveří
Obnova původního kouzla
Součástí restaurátorských prací v interiéru Domu kultury byla také renovace původních interiérových dveří včetně obložkových zárubní. Dveře z tohoto období představují typický příklad řemeslně precizní truhlářské práce, často doplněné profilovanými lištami, hliníkovým kováním a povrchovou úpravou reflektující tehdejší dobové estetické i funkční nároky. Cílem restaurátorského zásahu bylo maximální zachování původních materiálových a tvaroslovných hodnot, včetně obnovy výtvarného výrazu, barevnosti a detailu.
Lustry z Kamenického Šenova
Místní perla
Průměr hlavního lustru ve Společenském sále se blíží ke dvou metrům, má na 700 komponentů a váží 600 kg. Sedmdesát let visel ve výšce necelých osmi metrů, odkud se přes kladkový sytém umístěný v půdním prostoru spouštěl jednou za pět až deset let k podlaze, aby jej mohly uklízečky omýt. Během renovace šel dolů opět a doslova po centimetrech, aby se jednotlivé skleněné listy nepoškodily, nebo dokonce neupadly. Během spouštění totiž docházelo k opětovným vibracím a lustr se doslova vlnil. Nakonec se spouštěl dolů k podlaze téměř hodinu. Během dalších padesáti minut byl pak řemeslníky rozebrán do poslední součástky a ty byly pečlivě zabaleny a uloženy do přepravních kontejnerů. Znovu se vybalily až v ateliérech, kde byl lustr komponent po komponentu odborně restaurován.
Hornická výzdoba
Hornické prvky v Divadelním sále
Po očištění vpadlých zrcadel pod hlavicemi pilastrů byly nalezeny otisky odstraněných hornických kladívek (mlátku a želízka). Ty byly zřejmě zlacené a osazené na světle modrém podkladu. Podle vzpomínek Václava Lhotáka, stavitele, který se podílel na počátku 60. let na opravách Domu kultury, bylo pokynem zástupce n.p. Škoda Ostrov přikázáno odsekat dekorativní prvky s hornickou tématikou: „Jsme Škodováci a nechceme na pilastrech Divadelního sálu žádná hornická znamení, žádné kahany, žádná zkřížená hornická kladiva.“ A tak se v roce 1965 odstranila výzdoba, která zde byla osazena teprve před 10 lety. Z ostatních dekorativních prvků bylo, stejně jako v dalších sálech, sejmuto zlato a vše bylo opatřeno poměrně sytým fialovým nátěrem. Úpravy byly dokončeny v dubnu 1966. V kontextu návratu k původní podobě interiérů Domu kultury se i Divadelnímu sálu (alespoň v míře, jakou umožňovala akustika), obnovila jeho původní barevná skladba. V návaznosti na akustické úpravy by snad mohlo v budoucnu dojít také k odstranění zavěšených koženkových ploch a znovu odhalení skrytých dekorativních prvků.
Topná tělesa
Hliníkové mřížky
Kovářští mistři Robert Kabeš a David Kříž renovovali všechny hliníkové větrací mřížky zakrývající topná tělesa v přízemí i v prvním patře Domu kultury. „Mřížky vypadají nenápadně, návštěvník si jich možná ani nevšimne, ale právě ty nám daly zabrat,“ nechal se po devíti měsících prací na repasi všech kovových prvků v Domě kultury slyšet Robert Kabeš. Větrací mřížky do topných těles v Domě kultury jsou odlité z poválečného hliníku, jehož kvalita je velmi nerovnoměrná. Materiál měl tendenci se rozpadat, a tak byla repase mřížek dosti složitá a časově náročná. Na finální úpravu povrchu mřížek pak kováři zvolili speciální vypalovanou barvu, která materiál chrání před zčernáním a korozí. A tam, kde mřížky chyběly zcela, vznikly v kovářské dílně jejich dokonalé repliky. Z celkových 240 kusů jich muselo být nově vyrobeno přes stovku.
Ozdobné mříže
Rozety v hlavní roli
Renovace se dočkaly také mříže oddělující prostor šaten od haly (foyer) v přízemí i prvním patře. Jsou provedeny ve čtvercové rastrové síti, doplněné na křížení ozdobami ve formě rozet podložených lístečky. Při jejich renovaci dvojice kovářských mistrů z Dalovic – Robert Kabeš a David Kříž – museli vyrobit desítky jejich replik, protože chyběly nebo byly kompletně poničené. Obnova kovových prvků na místě zahrnovala mechanické očištění starých nátěrů, a to kartáčováním, škrábáním a místy i opalováním. Následovalo doplnění chybějících částí (jen na mříže kováři vyráběli sto nových rozet), poté nanesení základního nátěru, a nakonec finální povrchová úprava s tím, že jako podklad pod závěrečný sprej byl zvolen speciální dvousložkový nátěr, do kterého se pak přidával kovový pigment v odstínech bronzu či mosazi.

