Průměr hlavního lustru ve Společenském sále se blíží ke dvou metrům, má na 700 komponentů a váží 600 kg. Sedmdesát let visel ve výšce necelých osmi metrů, odkud se přes kladkový sytém umístěný v půdním prostoru spouštěl jednou za pět až deset let k podlaze, aby jej mohly uklízečky omýt. Během renovace šel dolů opět a doslova po centimetrech, aby se jednotlivé skleněné listy nepoškodily, nebo dokonce neupadly. Během spouštění totiž docházelo k opětovným vibracím a lustr se doslova vlnil. Nakonec se spouštěl dolů k podlaze téměř hodinu. Během dalších padesáti minut byl pak řemeslníky rozebrán do poslední součástky a ty byly pečlivě zabaleny a uloženy do přepravních kontejnerů. Znovu se vybalily až v ateliérech, kde byl lustr komponent po komponentu odborně restaurován.

Po očištění vpadlých zrcadel pod hlavicemi pilastrů byly nalezeny otisky odstraněných hornických kladívek (mlátku a želízka). Ty byly zřejmě zlacené a osazené na světle modrém podkladu. Podle vzpomínek Václava Lhotáka, stavitele, který se podílel na počátku 60. let na opravách Domu kultury, bylo pokynem zástupce n.p. Škoda Ostrov přikázáno odsekat dekorativní prvky s hornickou tématikou: „Jsme Škodováci a nechceme na pilastrech Divadelního sálu žádná hornická znamení, žádné kahany, žádná zkřížená hornická kladiva.“ A tak se v roce 1965 odstranila výzdoba, která zde byla osazena teprve před 10 lety. Z ostatních dekorativních prvků bylo, stejně jako v dalších sálech, sejmuto zlato a vše bylo opatřeno poměrně sytým fialovým nátěrem. Úpravy byly dokončeny v dubnu 1966. V kontextu návratu k původní podobě interiérů Domu kultury se i Divadelnímu sálu (alespoň v míře, jakou umožňovala akustika), obnovila jeho původní barevná skladba. V návaznosti na akustické úpravy by snad mohlo v budoucnu dojít také k odstranění zavěšených koženkových ploch a znovu odhalení skrytých dekorativních prvků.